Osmáci mají zájem o gymnázia a průmyslové či technické školy, naopak obory spojené se službami netáhnou. Průzkum, kterého se zúčastnilo 2749 respondentů z řad žáků osmých ročníku, vypracovala společnost Než zazvoní.

Aktuální průzkum ukázal, že téměř tři čtvrtiny letošních osmáků mají v plánu jít na obor zakončený maturitní zkouškou, o výuční list chce usilovat pouze 16 % z nich. Tato situace nepotěší učiliště, které jsou dlouhodobě oproti středním školám s maturitními obory v nevýhodě.

Výsledky průzkumu ukazují, že v příštím roce bude největší zájem v prvé řadě o gymnázia a průmyslové, technické či IT obory. Naopak obory spojené se službami, gastronomií a hotelnictvím budoucí deváťáky příliš nelákají. „Naše průzkumy stále potvrzují vedoucí postavení maturitních oborů a především gymnázií na trhu – téměř všichni rodiče si přejí, aby jejich dítě mělo maturitu, i když je zřejmé, že některé děti na ni jednoduše nemají,“ dodává datová analytička Než zazvoní Aneta Košíková.

„Vzhledem ke slabým populačním ročníkům se prakticky všichni uchazeči dostanou na školu, kterou si vyberou. Strach z nízkého počtu studentů totiž nutí školy ke snižování nároků na přijetí a přijímací zkoušky proto v podstatě přestaly plnit svůj účel.“ doplňuje Košíková.

Situace úzce souvisí s financováním školství – v současném systému školy obdrží finanční normativ na každého studenta. Pokud se škole nepodaří získat dostatek dětí, musí propouštět pedagogy, což může vyústit ve zhoršení kvality výuky a nakonec i v její zánik. Převis nabídky nad poptávkou nutí školy k využívání marketingových technik známých z komerčního prostředí.

Své náborové aktivity postupně zdokonalují všechny typy škol, zejména ty vyučující učební obory. „Školy ročně dostávají desítky tisíc korun na žáka. I pokles o několik žáků tedy může školám způsobit značné problémy. Investice do marketingu se vyplácí,“ dodává konzultant Než zazvoní Petr Soukeník.

České střední školství nabízí větší kapacity, než které by odpovídaly současným slabým ročníkům. Na maturitu tak dosáhne téměř každý a obdobné školy blízko sebe často živoří. „Politické reprezentace se nechtějí pouštět do reforem systému školství, protože je to komplikovaný problém s velkým politickým rizikem, jehož řešení přesahuje funkční období,“ dodává Petr Soukeník.

Jak ukazují předešlé průzkumy společnosti, školy jsou s touto situací nespokojeny, avšak nenacházejí odezvu na politické scéně. Výjimku tvoří loňský projekt podpory technického vzdělávání Ministerstva průmyslu. Aneta Košíková dodává: „Pokud se situace ve středním školství nezačne řešit, bude Česku v budoucnu chybět mnohem více profesí než jen zámečníci či svářeči.“